Hledat

Česká filharmonie • Haydnovo Stvoření


Vánoční koncert jsme připravili jako předvánoční dárek našim posluchačům v podobě jedné z nejkrásnějších skladeb celé historie duchovní hudby. Ke kompozici Stvoření inspirovala Haydna návštěva Londýna, při níž Händelovo oratorium Izrael v Egyptě ve Westminsterském opatství provedlo více než tisíc hudebníků.

Délka programu 1 hod 50 min

Program

Joseph Haydn
Stvoření, oratorium pro sóla, sbor a orchestr, Hob. XXI:2 (109')

Účinkující

Marta Reichelová soprán
Petr Nekoranec tenor
Jozef Benci bas

Pražský filharmonický sbor
Lukáš Vasilek sbormistr

Petr Altrichter dirigent

Fotografie ilustrujicí událost Česká filharmonie • Haydnovo Stvoření

Rudolfinum — Dvořákova síň

Vánoční koncert jsme připravili jako předvánoční dárek našim posluchačům v podobě jedné z nejkrásnějších skladeb celé historie duchovní hudby. Ke kompozici Stvoření inspirovala Haydna návštěva Londýna, při níž Händelovo oratorium Izrael v Egyptě ve Westminsterském opatství provedlo více než tisíc hudebníků. Haydn byl krásou a monumentalitou zvuku tak ohromen, že se na místě rozhodl napsat dílo podobně nádherné a oslavující lidského ducha.

Johann Peter Salomon mu tehdy přinesl anglické libreto Stvoření, které mělo původně sloužit samotnému Händelovi. Text využívá knihy Genesis, Miltonova Ztraceného ráje a Knihy žalmů. Překlad do němčiny zpracoval ve Vídni císařský knihovník Gottfried van Swieten, a Haydn tak mohl brzy začít pracovat.

Prvnímu provedení přihlížela vídeňská šlechta ve Schwarzenberském paláci 29. dubna 1798. Samotnému Haydnovi, který skladbu řídil, při koncertě „běhal mráz po zádech“. Veřejná premiéra o rok později v Burgtheatru byla největším triumfem Haydnovy kariéry. Publikum provolávalo Haydnovi slávu a křičelo: „Ať žije hudba!“ Berliozova pozdější kritika dnes vyvolává spíše pobavený úsměv: „Vždycky jsem tohle dílo z hloubi duše nesnášel. Všichni ti bučící volové, bzučící hmyz a světlo v C dur, oslňující jako Carcelova lampa…, pokaždé přitom dostanu chuť někoho zabít.“

Účinkující

Marta Reichelová  soprán

Marta Reichelová se narodila v Jeseníku. Je absolventkou Janáčkovy konzervatoře v Ostravě a Janáčkovy akademie múzických umění v Brně, kde v současné době pokračuje v doktorském studiu. Již v době studií hostovala v Divadle Jiřího Myrona v Ostravě (Emmerich Kalmán: Hraběnka Marica – Líza), ve Slezském divadle Opava (Engelbert Humperdinck: Perníková chaloupka – Mařenka), v Divadle Josefa Kajetána Tyla v Plzni (Bohuslav Martinů: Voják a tanečnice – tanečnice Fenicie).

Roku 2013 začala spolupracovat jako host s Národním divadlem Brno. Představila se v roli Dafne ve stejnojmenné opeře soudobých skladatelů Tomáše Hanzlíka a Víta Zouhara a jako První žínka v Rusalce Antonína Dvořáka. Na podzim téhož roku se stala stálou členkou operního ansámblu Národního divadla Brno. K jejím nejvýraznějším rolím zde patří Liška Bystrouška (Leoš Janáček: Příhody Lišky Bystroušky), Maid (Thomas Adés: Powder Her Face), Zerlina (Wolfgang Amadeus Mozart: Don Giovanni), Penelopka (Marko Ivanović: Čarokraj), Barče (Bedřich Smetana: Hubička), Esmeralda (Bedřich Smetana: Prodaná nevěsta).

Na podzim 2015 debutovala v Národním divadle v Praze jako Kuchařinka (Igor Stravinskij: Slavík) a Brigitta (Petr Iljič Čajkovskij: Jolanta). Následoval debut v Divadle Antonína Dvořáka v Ostravě, tentokrát v roli Ophélie (Ambroise Thomas: Hamlet). Upoutala svým ztvárněním Jana v koncertním provedení Její pastorkyně Leoše Janáčka s Českou filharmonií pod taktovkou Jiřího Bělohlávka v pražském Rudolfinu a South Bank Center v Londýně v přímém přenosu rádia BBC.

Je laureátkou Mezinárodní pěvecké soutěže Antonína Dvořáka v Karlových Varech, Mezinárodní pěvecké soutěže Jakuba Pustiny a semifinalistkou soutěže Hans Gabor Belveder.

Spolupracovala s dirigenty jako Latham König, Rastislav Štúr, Jaroslav Kyzlink, Jakub Klecker, Tomáš Brauner, David Švec a Marko Ivanović a s hudebními tělesy jako Česká filharmonie, Symfonický orchestr hlavního města Prahy FOK, Filharmonie Brno a Janáčkova filharmonie Ostrava.

Petr Nekoranec  tenor

Petr Nekoranec

Během sezony 2022/2023 se Petr Nekoranec představil v říjnu ve Florencii jako Oronte v Händelově Alcině po boku Cecilie Bartoli v titulní roli, v listopadu vystoupil na koncertě s Dianou Damrau v Praze (Iain Bell a bel canto), v březnu 2023 debutoval jako Pylades (Gluck: Ifigénie na Tauridě) v Opéra national de Lorraine v Nancy. Do Národního divadla Brno se vrátil jako Tamino (Kouzelná flétna) a na své domovské scéně v pražském Národním divadle přidal ke stávajícím rolím Almavivy (Lazebník sevillský), Tamina a Ferranda (Così fan tutte) dvě nové role: Romea (Romeo a Julie) a Dona Ottavia (Don Giovanni).

Petrovy operní závazky v sezoně 2021/2022 zahrnuly roli Aspranda (Nicola Antonio Porpora: Carlo Il Calvo) v Markraběcím divadle v Bayreuthu, debuty v pražském Národním divadle v rolích Almavivy (říjen 2021), Tamina (prosinec 2021) a Ferranda (leden 2022), roli Jurodivého (Boris Godunov) ve Státní opeře Stuttgart, Tamina v Národním divadle Brno a Almavivy v Théâtre du Capitole v Toulouse. 31. července 2021 uvedl na Bachově festivalu v polském městě Świdnica spolu s pianistou Williamem Kelleym ve světové premiéře monodrama Comfort Starving britského skladatele Iaina Bella, s nímž úzce spolupracuje.

V letech 2018–2020 byl sólistou Státní opery Stuttgart, kde se představil mj. jako Almaviva (Lazebník sevillský), Ramiro (Popelka) a Ernesto (Don Pasquale). V letech 2016–2018 byl frekventantem Lindemannova programu v newyorské Metropolitní opeře, a to jako první Čech, který byl do tohoto prestižního dvouletého projektu přijat. V letech 2014–2016 byl členem Bavorské státní opery v Mnichově a jejího operního studia, kde vytvořil řadu rolí včetně titulních rolí v operách Hrabě Ory a Albert Herring. Za roli Alberta Herringa mu byla v roce 2016 udělena Bavorská umělecká cena. V lednu 2018 převzal cenu Classic Prague Awards v kategorii Talent roku 2017. Na podzim 2019 vyšlo jeho profilové album French Arias (Supraphon; Česká filharmonie, dirigent Christopher Franklin). Od sezony 2021/2022 je sólistou Opery Národního divadla v Praze.

Petr Nekoranec je laureátem řady soutěží. V říjnu 2021 získal 2. cenu ve Světové pěvecké soutěži Vincerò v Neapoli, v lednu 2017 se stal absolutním vítězem Mezinárodní soutěže Francesca Viñase, konané v Gran Teatre del Liceu v Barceloně, kde obdržel rovněž Cenu Plácida Dominga. V srpnu 2015 se probojoval do semifinále Mezinárodní pěvecké soutěže královny Sonji v Oslu. V červenci 2014 se stal ve Vídni vítězem Mezinárodní pěvecké soutěže nesoucí jméno bulharsko-rakouské sopranistky Ljuby Welitsch a v září 2014 obsadil 2. místo v Concours International de Chant ve francouzském Toulouse. Z domácích soutěží uveďme Mezinárodní pěveckou soutěž Antonína Dvořáka v Karlových Varech.

Petr Nekoranec studoval zpěv na Konzervatoři Pardubice u Jarmily Chaloupkové a spolupracuje také s italským operním tenoristou a pedagogem Antoniem Carangelem. V roce 2022 obdržel Cenu Jiřího Bělohlávka, která mu umožňuje vystoupit na letošním Open Air koncertu České filharmonie.

Jozef Benci  bas

Jozef Benci

Basista Jozef Benci je vysoce uznávaným interpretem operního a oratorního repertoáru, absolventem VŠMU v Bratislavě a JAMU v Brně, sólistou Opery Slovenského národního divadla i pražského Národního divadla a častým hostem České a Slovenské filharmonie. K výrazným kariérním mezníkům patří vítězství v prestižní pěvecké soutěže George Enescu v Bukurešti (2001), koncertní provedení Smetanovy Prodané nevěsty (Kecal) se Symfonickým orchestrem BBC a Jiřím Bělohlávkem v londýnském Barbican Centre, jehož nahrávka se dostala do finále ceny Grammy, či spolupráce s Editou Gruberovou.

Kromě operních rolí klasicko-romantického repertoáru je žádaným koncertním sólistou. Jeho jméno často slýcháme v souvislosti s Janáčkem (Glagolská mše, kterou se Symfonickým orchestrem Českého rozhlasu a Tomášem Netopilem také nahrál), Verdim (spolupráce s Nellem Santim) či Dvořákem, jehož Stabat Mater zaznělo v červnu tohoto roku s Českou filharmonií, Te Deum zase na letošní Dvořákově Praze.

Pražský filharmonický sbor  

Pražský filharmonický sbor (PFS), založený v roce 1935 sbormistrem Janem Kühnem, je nejstarším profesionálním smíšeným pěveckým sborem v Česku. Aktuálně je hlavním sbormistrem a uměleckým vedoucím Lukáš Vasilek, druhým sbormistrem Lukáš Kozubík.

Nejvyšší ocenění sbírá PFS za interpretaci oratorního a kantátového repertoáru, který uvádí spolu s nejslavnějšími světovými orchestry. Na domácí půdě pravidelně spolupracuje s Českou filharmonií a orchestrem PKF — Prague Philharmonia. Jako rezidenční sbor operního festivalu v rakouském Bregenzu se věnuje také opeře.

Pravidelně pořádá vlastní sborové koncerty, jejichž dramaturgie je zaměřena především na náročná a méně známá díla sborového repertoáru, a věnuje se vzdělávacím projektům. Pro studenty pěveckých oborů organizuje Akademii sborového zpěvu, pro mladší děti pořádá cyklus edukativních koncertů.

PFS je držitelem ceny Classic Prague Awards za rok 2018 a Ceny Antonína Dvořáka za rok 2022.

Lukáš Vasilek  sbormistr

Lukáš Vasilek

Lukáš Vasilek vystudoval dirigování a hudební vědu. Od roku 2007 je hlavním sbormistrem Pražského filharmonického sboru. Těžiště jeho umělecké práce s tímto tělesem spočívá v nastudování a provádění repertoáru a cappella, stejně jako v přípravě sboru k účinkování ve velkých kantátových, oratorních a operních projektech, při kterých spolupracuje se světově uznávanými dirigenty a orchestry (např. Berlínští filharmonikové, Česká filharmonie, Izraelská filharmonie či Petrohradská filharmonie).

Vedle PFS se věnuje i jiným uměleckým aktivitám, především spolupráci s vokálním ansámblem Martinů Voices, který založil v roce 2010. Jako dirigent nebo sbormistr je podepsán pod celou řadou nahrávek PFS pořízených pro významná světová vydavatelství (Decca Classics, Supraphon); v posledních letech se soustavně věnoval natáčení sborové tvorby Bohuslava Martinů. Jeho nahrávky měly mimořádný ohlas v zahraničí a získaly mj. ocenění prestižních časopisů Gramophone, BBC Music Magazine a Diapason.

Petr Altrichter  dirigent

Petr Altrichter

Petr Altrichter je jedním z nejvýznačnějších českých dirigentů, který si udělal působivé jméno svou dynamickou a hlubokou interpretací symfonické hudby. Pochází z hudební rodiny a hře na hudební nástroje se věnoval od raného dětství. Absolvoval konzervatoř v Ostravě, obory lesní roh a dirigování. Ve studiích pokračoval na Janáčkově akademii múzických umění v Brně v oborech dirigování orchestru pod vedením Otakara Trhlíka a Františka Jílka a dirigování sboru s pedagogy Josefem Veselkou a Lubomírem Mátlem. Po dobu studia na JAMU spolupracoval jako sbormistr a dirigent s Brněnským akademickým sborem a podílel se na zisku mnoha ocenění na zahraničních sborových soutěžích a festivalech (Middlesbrough, Debrecín aj.).

Mezinárodní pozornost na sebe Altrichter upoutal v roce 1976, kdy získal titul laureáta a speciální cenu poroty na uznávané dirigentské soutěži ve francouzském Besançonu. Na základě tohoto ocenění se stal asistentem dirigenta Václava Neumanna v České filharmonii a nastartoval tak svou uměleckou kariéru. Pozvání k zahraničním orchestrům pak na sebe nenechala čekat. Po působení ve Filharmonii Brno se v roce 1988 stal dirigentem a v roce 1990 pak šéfdirigentem Symfonického orchestru hl. m. Prahy FOK. S tímto orchestrem absolvoval četná zahraniční turné do Japonska, USA, Švýcarska, Německa, Francie a dalších zemí. Zároveň také dlouhodobě spolupracoval s Komorní filharmonií Pardubice, se kterou v rámci zahraničních vystoupení uvedl do koncertního života mnohé mladé nadějné sólisty (Isabelle van Keulen, Radek Baborák ad.).

V letech 1993–2004 byl hudebním ředitelem Jihoněmecké filharmonie Kostnice; s tímto orchestrem pravidelně koncertoval v Tonhalle Curych a v KKL Lucern a podnikl turné do Švýcarska a Itálie. Svůj debut ve Velké Británii absolvoval Petr Altrichter se Symfonickým orchestrem hl. m. Prahy FOK na festivalu v Edinburghu v roce 1993, londýnský debut pak s Anglickým komorním orchestrem krátce nato. V roce 1997 byl jmenován hlavním dirigentem Liverpoolské královské filharmonie poté, co v orchestru v předešlé sezóně s velkým úspěchem hostoval. S tímto orchestrem také vystoupil v roce 2000 na BBC Proms v londýnské Royal Albert Hall a natočil několik vysoce ceněných nahrávek pro vlastní label tělesa – RLPO Live.

V roce 2001 byl Altrichter pozván do čela Filharmonie Brno, kde setrval dalších sedm let a vrátil se tak k orchestru, se kterým byl spjat od studií a se kterým jako pravidelný host spolupracuje doposud. Je také pravidelným hostem České filharmonie, se kterou má stálý umělecký kontakt od svých asistentských začátků, Symfonického orchestru hl. m. Prahy FOK, Filharmonie Brno a Slovenské filharmonie, se kterou natočil vřele přijatá a ceněná CD se skladbami Antonína Dvořáka. Od sezony 2018/2019 je stálým hostujícím dirigentem Slovenské filharmonie, se kterou ho pojí dlouholetá spolupráce.
V roce 2015 podnikl s Českou filharmonií koncertní turné do Německa, na přelomu 2015 a 2016 pak turné do Číny. Na počátku sezony 2017–2018 řídil Českou filharmonii na mezinárodním festivalu Dvořákova Praha a následně s ní absolvoval velmi úspěšné turné do Jižní Koreje, Japonska a na Tchaj-wan. Na jaře 2017 uskutečnil japonské turné se Symfonickým orchestrem hl. m. Prahy FOK, v roce 2018 pak turné do Velké Británie s Českým národním symfonickým orchestrem, v květnu 2019 turné do Číny s Českou filharmonií.

Jako host řídil význačné světové orchestry – japonský NHK Symphony Orchestra, Berlin Symphony Orchestra, BBC Symphony Orchestra, Royal Scottish National Orchestra, BBC Scottish Symphony a London Philharmonic Orchestra. Dále hostoval v Bruckner Orchester Linz, Varšavské filharmonii, Krakovské filharmonii, SWF orchestru v Baden-Badenu, Lotyšském národním orchestru v Rize, Orquesta Filarmonica de Gran Canaria, Orchestre Philharmonique du Luxembourg, Netherlands Philharmonic, Stavanger Symphony, Norrkopings Symphonieorchester, Royal Danish Orchestra Copenhagen, Odense Symphony Orchestra a dalších.

Je častým hostem festivalu Pražské jaro, Janáčkův máj Ostrava, festivalu Smetanova Litomyšl, Moravský podzim a Bratislavské hudební slavnosti. Hostoval na velkých festivalech v Salcburku, Edinburghu, Avignonu, Aténách, Cheltenhamu, Paříži, Madridu, Chicagu, Curychu, Lucernu, Seville, Palermu a dalších.

Těžištěm repertoáru Petra Altrichtera je česká hudba – Bedřich Smetana, Antonín Dvořák, Leoš Janáček a Bohuslav Martinů, ruská hudba – především Dimitrij Šostakovič, dále hudba Gustava Mahlera a Antona Brucknera. Významní světoví sólisté a interpreti (Garrick Ohlsson, John Lill, Tabea Zimmermann ad.) oceňují jeho pohotovost v orchestrálních doprovodech a vyhledávají spolupráci s ním.

Skladby

Joseph Haydn
Stvoření, oratorium pro sóla, sbor a orchestr, Hob. XXI:2