3

Celkový počet provedení skladeb 
Bedřicha Smetany: 776

Tři nejhranější skladby

179x Vltava (Má vlast)
122x Má vlast
115x Prodaná nevěsta (předehra)

 

Když se řekne Bedřich Smetana, znamená to pro české orchestry i pro celý národ především cyklus symfonických básní Má vlast. Toto reprezentativní dílo české hudební literatury patřilo i k základním kamenům Bělohlávkova repertoáru a jeho provozování považoval vždy za slavnostní úkol, jímž je dirigent vyznamenán. Má vlast byla i první partiturou, kterou mu věnoval jeho tatínek.

Jednotlivé skladby cyklu studoval Jiří Bělohlávek už na konzervatoři. S tamějším studentským orchestrem Vltavu také provedl. Na AMU se pak všemi částmi zabýval už jako celkem. Kompletně Mou vlast hrál poprvé v roce 1969 v Armádním uměleckém souboru, kde měl během vojenské služby i řadu dalších příležitostí k provozování cyklu.

Mou vlast nastudoval Jiří Bělohlávek s mnoha českými a slovenskými orchestry. Za jeho působení v Brně to bylo například v roce 1977 pro festival Mladá Smetanova Litomyšl, kde se jeho intepretace setkala s nadšeným přijetím: „V jízdárně tamějšího zámku uvedla Státní filharmonie Brno Smetanův cyklus Má vlast. (…) Tatam byla oficiální póza festivalových koncertů, kde přídavky nepřipadají v úvahu. Mladé publikum jásalo a přidávalo se! Symfonickou báseň Šárka! (…) … nikdy jsem nezažil spontánnější přijetí tohoto díla jako tehdy v Litomyšli. Bylo jasné, že Jiří Bělohlávek je perspektivní český mistr taktovky…“ [ 2 ]

Cyklus jako celek i vybrané skladby (zejména Vltava) byly žádanou, ba přímo vyžadovanou náplní mnoha zájezdů. S Pražským symfonickým orchestrem FOK a Mou vlastí hostoval například v roce 1981 v Drážďanech.

J. Bělohlávek je realizátorem pořádku, disciplíny, kultury tónu, vřelosti, lesku i plnosti výrazu – i dokonalé řeči partitury. Kdo očekával, že orchestr bude dílo reprodukovat výlučně v romantické sféře české melodiky, brzy se poučil o jiné skutečnosti. Mladý šéf sice položil důraz na muzicírování, na hudební tok a krásu zvuku, současně však plně podtrhl jasné, silné, přesvědčivé pojetí, které vystihlo plně symfonické kvality díla. Toto pojetí dalo šestidílnému cyklu vyrovnané, obdivuhodné kontury, vynikající souvislost. A tak bylo posluchačům nabídnuto úchvatné muzicírování, plné zářivé síly. Entusiastický potlesk vyvolal přídavek – líbeznou Vltavu

— gb: Oslavovaný orchestr z Prahy. [ 3 ]

Při nastudování Mé vlasti zkoušel Jiří Bělohlávek během let různé interpretační přístupy. Vždy ale usiloval o to, aby každý jeho návrat k partituře byl tvůrčí, jak zmiňoval i v rozhovoru při příležitosti uvedení cyklu na Pražském jaru v roce 1988 s Českou filharmonií: „Pokusil jsem se dostat do role člověka, který se se skladbou setkává poprvé a nic o ní neví. Není ničím zatížen. Pokusil jsem se transformovat výrazové pokyny v partituře (tempo, dynamiku atd.) do jiných situací, do obecnější roviny a zpětně tím získat čistší tvar, zbavený nálože tradice. I když – podotýkám – snažím se rozlišovat mezi pojmy tradice a zvyk. Tradici chápu jako životné přejímání pozitivních zisků, zatímco zvyk chápu velmi nepřátelsky jako projev určité zkostnatělosti, netvůrčího principu.“ [ 4 ]

Za nejtěžší úkol dirigenta při intepretaci Mé vlasti považoval zvládnutí celého šestidílného cyklu tak, aby každá věta dostala svůj tvar a svůj vývoj, a přesto se stala součástí celku. Aby celé vyprávění mělo logiku a vrchol.

I proto Jiří Bělohlávek prosazoval provádění Mé vlasti bez tradiční přestávky po třetí části. V celkovém provedení působí totiž skladba nejsilněji. Toto pojetí se mu mnohdy podařilo prosadit u zahraničních orchestrů a usilovala o to i na svých zahajovacích koncertech Pražského jara. V roce 1988 zde zvolil pauzu po čtvrté části a Tábor a Blaník zařadil až po přestávce. V roce 2014 už své celistvé pojetí prosadil, a tak – opět s Českou filharmonií – zahájil šedesátý devátý ročník hudebního festivalu Mou vlastí na jeden „zátah“.

Celkově Jiří Bělohlávek zahajoval Pražské jaro s Mou vlastí čtyřikrát. Poprvé to bylo v roce 1983 s Českou filharmonií. Podruhé, se stejným orchestrem, v již zmíněném roce 1988. Svůj třetí zahajovací koncert absolvoval roku 2011. Uměleckými partnery mu tehdy byli studenti Pražské konzervatoře, kteří u příležitosti dvou stého výročí své alma mater vytvořili studentský orchestr a spolu se svými učiteli a Jiří Bělohlávkem během roku celý cyklus symfonických básní nastudovali. Počtvrté otevíral Jiří Bělohlávek festival v roce 2014 s Českou filharmonií v roli jejího šéfdirigenta.

Mou vlast nastudoval Jiří Bělohlávek také s mnoha zahraničními orchestry. Prvním orchestrem, který si taktovkou Jiřího Bělohlávka v Mé vlasti vyzkoušel, byl Berlínský symfonický orchestr v roce 1976. Cyklus dále provedl například s Japonskou filharmonií v roce 1979, 1997 a 2006, s Boston Symphony, Toronto Symphony, NHK Tokio, London Symphony nebo Barcelona Symphony. V únoru 2006 nastudoval Mou vlast se Symfonickým orchestrem Pařížské opery. Bylo to vůbec první provedení Mé vlasti na pařížské půdě pod taktovkou českého dirigenta. Je tu také několik provedení s BBC Symphony Orchestra. Velmi rád vzpomínal na koncert s Berlínskými filharmoniky v říjnu roku 2007.

„Na závěr večera provedl Bělohlávek Smetanovu Vltavu, druhou a pravděpodobně nejoblíbenější symfonickou báseň z cyklu Má vlast. Po celý večer bylo Bělohlávkovo dirigování oslnivé, výsostně nakládající s paletou orchestrálních barev a s vytříbeným smyslem pro frázování. Jeho Vltava však byla nezapomenutelná. Nebesky transcendentní a zároveň kouzelně evokující českou krajinu jako nic jiného, co kdy spatřilo světlo světa.“ (přel. Martin Cikánek) [ 5 ]
Belohlavek brought Smetana back to close out the evening, in a deeply satisfying account of ‚The Moldau‘ – the second (and probably most loved) of the six symphonic poems that make up ‚Ma Vlast‘. Belohlavek's conducting had been impressive all evening, with a superb command of the orchestral palette and an incisive sense of phrasing, but this was a ‚Moldau‘ to remember: soaring, transcendent and as lovingly evocative of the Czech landscape as anything ever written. [ 6 ]

Při spolupráci se zahraničními tělesy se často vyjevovala charakteristická dvojakost tohoto cyklu, který mají všichni v povědomí jako líbeznou hudbu, jejíž nastudování „bude procházka zahradou, že to bude krásné muzicírování.“ Ale „pak s úžasem zjišťují, jak je to dílo obtížné. Vždycky je to veliká práce. To je taková dvojsečnost té skladby a jejího uvádění v zahraničí. Když se povede ty nároky naplnit a obtíže překonat, tak pak posluchač dostane skutečně jen ten vlídný dojem a má z toho krásný zážitek. A nakonec to hudebníci milují.“ [ 7 ]

Jiří Bělohlávek nastudoval čtyři Smetanovy opery. Tou první bylo v roce 1977 Tajemství v Komické opěře v Berlíně. Tehdy si tam Jiřího Bělohlávka jako svého asistenta přizval Václav Neumann, který s tímto operním domem často spolupracoval. Na své první setkání se světem Smetanových oper navázal Jiří Bělohlávek až po dlouhých dvaceti čtyřech letech – v roce 2001 inscenací Čertovy stěny v Národním divadle v Praze. Prodanou nevěstu, nejznámější Smetanovu operu, nastudoval pro Národní operu v Paříži v roce 2008. Tuto operu uvedl také koncertně s BBC Symphony Orchestra a s českými a slovenskými pěvci v roce 2011. Se stejným tělesem a opět koncertně nastudoval v roce 2015 ještě operu Dalibor, kterou pokládal za jednu z nejlepších Smetanových oper a jeho snem bylo uvést ji v Metropolitní opeře.

Smetanovské diskografii Jiřího Bělohlávka vévodí Má vlast. První vydanou nahrávku tohoto cyklu pořídil Jiří Bělohlávek s Českou filharmonií v březnu roku 1990. Nahrávalo se digitálně ve Vladislavském sále Pražského hradu. Cyklus vydalo ještě týž rok nakladatelství Supraphon na LP i CD. Nahrávka se později dočkala několika reedic.

Zaznamenánu máme také Mou vlast z Pražského jara roku 2011 s orchestrem složeným ze studentů Pražské konzervatoře. Tentokrát na DVD, které obsahuje jak záznam koncertu, tak dokument přibližující pozadí celé akce a přípravu studentského orchestru včetně záběrů ze soustředění v Poličce. Poslední nahrávkou Mé vlasti je rovněž pražskojarní provedení z roku 2014 s Českou filharmonií. Vyšel jak záznam koncertu na DVD, tak živá nahrávka na CD a digitálních formátech pod labelem Decca.

Z operních inscenací máme k dispozici nahrávky koncertních provedení Prodané nevěsty i Dalibora s BBC Symphony Orchestra. Záznam koncertu s Prodanou nevěstou vydal v roce 2012 label Harmonie Mundi. Dalibora pak zájemcům zpřítomňuje skvěla nahrávka vydaná v roce 2015 na CD společností Onyx.

The excellent all-Czech cast is admirably supported by the BBC Symphony Orchestra and BBC Singers under Jirí Belohlávek. Of the handful of recordings in Czech this new album is hard to beat and let’s hope it sparks a revival of this overlooked masterpiece.

— Steve Moffatt / LimeLight 2016 [ 8 ]

3.3

další kapitola

Hlavní zdroje a prameny

  • 1.VEJVODOVÁ, Markéta: Rozhovor s Jiřím Bělohlávkem k zahajovacímu koncertu 69. mezinárodního hudebního festivalu Pražské jaro 2014. Český rozhlas Vltava 2014 (12. 5.). Dostupné online
  • 2.VÍTEK, Bohuslav: Jiří Bělohlávek šedesátníkem. Harmonie 14, 2006, č. 2, s. 13.
  • 3.Sächsische Neueste Nachrichten 1981 (18. 9.)
  • 4.DOBROVSKÁ, Wanda: Má vlast – inspirující. Tvorba 1988, č. 22 (1. 6.), s. 14.
  • 5.BROOKES, Stephen: Belohlavek keeps NSO in Czech. Washington Post 2017 (21. 4.), č. XY, s. 42.
  • 6.BROOKES, Stephen: Belohlavek keeps NSO in Czech. Washington Post 2017 (21. 4.), č. XY, s. 42.
  • 7.VEJVODOVÁ, Markéta: Rozhovor s Jiřím Bělohlávkem k zahajovacímu koncertu 69. mezinárodního hudebního festivalu Pražské jaro 2014. Český rozhlas Vltava 2014 (12. 5.). Dostupné online
  • 8.MOFFATT, Steve: Smetana: Dalibor (BBC Symphony Orchestra/Jiri Belohlavek). LimeLight 2016, 19. 8. Dostupné online
1.

VEJVODOVÁ, Markéta: Rozhovor s Jiřím Bělohlávkem k zahajovacímu koncertu 69. mezinárodního hudebního festivalu Pražské jaro 2014. Český rozhlas Vltava 2014 (12. 5.). Dostupné online

2.

VÍTEK, Bohuslav: Jiří Bělohlávek šedesátníkem. Harmonie 14, 2006, č. 2, s. 13.

3.

Sächsische Neueste Nachrichten 1981 (18. 9.)

4.

DOBROVSKÁ, Wanda: Má vlast – inspirující. Tvorba 1988, č. 22 (1. 6.), s. 14.

5.

BROOKES, Stephen: Belohlavek keeps NSO in Czech. Washington Post 2017 (21. 4.), č. XY, s. 42.

6.

BROOKES, Stephen: Belohlavek keeps NSO in Czech. Washington Post 2017 (21. 4.), č. XY, s. 42.

7.

VEJVODOVÁ, Markéta: Rozhovor s Jiřím Bělohlávkem k zahajovacímu koncertu 69. mezinárodního hudebního festivalu Pražské jaro 2014. Český rozhlas Vltava 2014 (12. 5.). Dostupné online

8.

MOFFATT, Steve: Smetana: Dalibor (BBC Symphony Orchestra/Jiri Belohlavek). LimeLight 2016, 19. 8. Dostupné online