3

Celkový počet provedení skladeb 
Leoše Janáčka: 584

Tři nejhranější skladby

133x Taras Bulba. Rapsodie pro orchestr
154x Sinfonietta
72x Její pastorkyňa/Jenůfa

 

S dílem Leoše Janáčka se Jiří Bělohlávek dostal do úzkého kontaktu hned při svém prvním profesionálním angažmá ve Státní filharmonii Brno (1972–1977). Tradice provozování díla slavného Moraváka tu byla velmi silná a orchestr ji jen nerad měnil. Jakákoli snaha o nový pohled tak od dirigenta vyžadovala vedle vytrvalosti také nezpochybnitelnou argumentační výzbroj. I proto Jiří Bělohlávek často využíval možnost studovat Janáčkovo dílo z originálních pramenů: „Chodil jsem do archivu Janáčkova muzea, kde mne autografy napřed úplně šokovaly a pak jsem prožíval až jakési bázlivé okouzlení turbulentním Mistrovým rukopisem. Ale našel jsem v těch autografech mnoho odpovědí na otázky, které jsem si neuměl do té doby vysvětlit.“ [ 2 ]

S brněnskou filharmonií realizoval také svou první janáčkovskou nahrávku. V roce 1977 společně natočili Sinfoniettu a Tarase Bulbu. LP desku obsahující obě skladby vydal v roce 1978 Panton a byla součástí osmideskového kompletu, který toto vydavatelství připravilo k padesátému výročí Janáčkova úmrtí. Nahrávky obou skladeb se znovu objevily na čtvrtém disku kompletu Recollection (Supraphon 2018). Rovněž pro Panton připravil Bělohlávek s FOKem desku slavných árií českých i zahraničních oper v podání sopranistky Jany Smítkové a barytonisty Klementa Słowioczeka (1984). Na albu se objevila árie Káti ze třetího aktu Janáčkovy opery Káťa Kabanová.

Na počátku devadesátých let podepsal Jiří Bělohlávek výhradní smlouvu s anglickým vydavatelstvím Chandos, pro nějž pak nahrál řadu skladeb českých autorů. Důležitou částí této spolupráce byla rovněž Janáčkova díla. Pro Chandos s Českou filharmonií natočil rapsodii Taras Bulba, symfonickou báseň Šumařovo dítě, suitu z opery Příhody lišky Bystroušky, Sinfoniettu a předehru z opery Žárlivost. V roce 1999 zase nahrál pro Supraphon všechny tři v té době existující orchestrální suity z Janáčkových oper – Příhody lišky Bystroušky, kterou sestavili Václav Talich a Václav Smetáček, suitu z opery Z mrtvého domu sestavenou Františkem Jílkem a v nahrávací premiéře suitu z Výletů pana Broučka, zpracovanou skladatelem a muzikologem Jaroslavem Smolkou.

Janáček je autor, který myslím nenechá nikoho chladným. Znám lidi, kteří ho zcela odmítají, kteří k němu nenašli vůbec cestu, ale samozřejmě znám mnohem větší počet lidí, kteří ho vášnivě milují. Myslím, že neexistuje vlažný vztah k Janáčkovi. Jeho operní tvorba je dneska stálicí na všech velkých operních scénách, je to zaručená dramaturgická trefa.

— Jiří Bělohlávek / Český rozhlas 2016 [ 3 ]

S BBC Symphony Orchestra premiéroval v únoru 2010 suitu z opery Káťa Kabanová, kterou v roce 2007 připravil rovněž Jaroslav Smolka. Se stejným orchestrem provedl na zahajovacím koncertě BBC Proms 2011 Glagolskou mši. Tu zařadil i v roce 2013 na program zahajovacího koncertu 118. sezóny České filharmonie. S BBC i naším prvním orchestrem se jednalo o méně hranou, tzv. originální verzi díla, kterou dal skladatel z ruky pro chystanou premiéru v roce 1927. V roce 2015 nahrál s Českou filharmonií a jejím koncertním mistrem Josefem Špačkem Janáčkův koncert pro housle a orchestr Putování dušičky. Ten vyšel v témže roce společně s houslovými koncerty Antonína Dvořáka a Josefa Suka na albu Supraphonu. Vydavatelským epilogem janáčkovských interpretačních aktivit Jiřího Bělohlávka se stalo album vydané v roce 2018. Obsahuje nahrávku živého provedení Glagolské mše z roku 2013 a pozdější nahrávky Tarase Bulby, Sinfonietty a Šumařova dítěte. Vše provedeno s Českou filharmonií a vydáno nakladatelstvím Decca Classic.

I cannot imagine a better introduction to Janacek’s music and a more fitting tribute to Jiří Bělohlávek than this new Decca production.

— Leslie Wright / Music Web 2018 [ 4 ]

Velmi důležitou oblastí díla Leoše Janáčka je samozřejmě opera. Jiří Bělohlávek nastudoval celkem 19 operních inscenací Janáčkových oper. Tu první už v roce 1985 v americkém Seattlu. Byla jí Jenůfa. Za dvanáct let nato následovala Její pastorkyně v Národním divadle v Praze (1997) a roku 2000 opět Jenůfa, tentokrát v Glyndebourne. Rok 2002 přinesl Osud v Národním divadle Praha v režii Roberta Wilsona a rok 2003 byl ve znamení Káti Kabanové. Tu uvedl ve Velkém divadle v Ženevě a ve Finské národní opeře v Helsinkách. V roce 2004 připravil operu Z mrtvého domu (opět v Ženevě) a prosinec téhož roku přinesl debut v Metropolitní opeře v New Yorku. Na programu byla Káťa Kabanová. Následovaly Jenůfa (Met New York, 2007) a Výlety pana Broučka, první Janáčkova opera uvedená Jiřím Bělohlávkem koncertně. Provedl ji v únoru 2007 v Londýně s BBC Symphony Orchestra a nahrávku z koncertu vydalo o rok později vydavatelství Deutsche Grammophon. V květnu 2007 je tu další Jenůfa, a to ve Washingtonské národní opeře. Srpen 2008 přináší koncertní provedení Osudu s orchestrem BBC. Následuje Káťa Kabanová v Teatro Real v Madridu. Působivé představní v režii Roberta Carsena lze díky záznamu na DVD (2010, FRA Musica) zhlédnout i dnes. Operu Věc Makropolus realizoval Jiří Bělohlávek dvakrát scénicky – v roce 2010 v Opeře San Francisco a v roce 2012 v Metropolitní opeře v New Yorku – a jednou koncertně, v srpnu 2016 s BBC Symphony Orchestra v rámci BBC Proms. Rok 2016 přinesl i dubnové koncertní provedení Její pastorkyně s Českou filharmonií (jedno představení v Praze a jedno v Londýně) a táž opera pod názvem Jenůfa zazněla pod Bělohlávkovým vedením také v červnu 2016 v Opeře San Francisco.

Je to hudba naplněná emocemi. Je to prostě hudba, která promlouvá k člověku.

— Jiří Bělohlávek / Český rozhlas 2008 [ 5 ]

Podrobněji o jednotlivých inscenacích Janáčkových oper v kapitole Dílo / Opera →

This may not be the last recorded word on Broucek, but right now it sounds like a major improvement on what we've had before: the strength and depth of the cast, and most of all the sound quality, and Belohlavek's feel for the tenderness, humour and romance of one of Janacek's least appreciated, yet most original dramas.

— Andrew McGregor / BBC 2008

The energy and exuberance of Belohlavek’s conducting and the brilliant playing of the orchestra, above all the brass and woodwind, betray not a hint of the cancer that blighted the maestro’s last years. These are ‘classic’ accounts by musicians who have the idiom in their blood.

— Hugh Canning / The Times 2018

3.4

další kapitola

Hlavní zdroje a prameny

  • 1.Telefonotéka. Český rozhlas 2013 (06.10.) Moderátorka Jana Vašatová. Dostupné online
  • 2.VÍTOVÁ, Eva: Nad čím právě přemýšlí Jiří Bělohlávek. Harmonie 1999, s. 18–20.
  • 3.Český rozhlas Vltava – Telefonotéka 2016. Dostupné online 
  • 4.WRIGHT, Leslie: Leoš Janáček: Glagolitic Mass, Sinfonietta, Taras Bulba, The Fiddler’s Child. MusicWeb 2018. Dostupné online
  • 5.VEBER, Petr: Jiří Bělohlávek uvádí v Londýně hodně české hudby. Český rozhlas D-dur 2008. Dostupné online 
1.

Telefonotéka. Český rozhlas 2013 (06.10.) Moderátorka Jana Vašatová. Dostupné online

2.

VÍTOVÁ, Eva: Nad čím právě přemýšlí Jiří Bělohlávek. Harmonie 1999, s. 18–20.

3.

Český rozhlas Vltava – Telefonotéka 2016. Dostupné online 

4.

WRIGHT, Leslie: Leoš Janáček: Glagolitic Mass, Sinfonietta, Taras Bulba, The Fiddler’s Child. MusicWeb 2018. Dostupné online

5.

VEBER, Petr: Jiří Bělohlávek uvádí v Londýně hodně české hudby. Český rozhlas D-dur 2008. Dostupné online