Dílo Jiřího Bělohlávka v číslech

  • V repertoáru měl 1 680 skladeb
  • Na 3 003 koncertech provedl 8 817 skladeb
  • Dirigoval 445 operních představení
  • Nahrál 727 skladeb, které vyšly na 350 nosičích LP, CD, DVD i VHS
  • Spolupracoval s 222 orchestry, 132 sbory, 837 zpěváky a 784 instrumentálními sólisty

— Alexander Goldscheider / Jiri Belohlavek at 70, 2017


Celé, více než čtyřiceti pětileté profesní působení Jiřího Bělohlávka bychom mohli nazvat službou české hudbě. Nejvíce viditelná a nejsnáze uchopitelná je role dirigentská a s ní řada výtečných koncertů i operních představení s českými a světovými tělesy. Dále šéfovská pozice u Pražských symfoniků, Pražské komorní filharmonie, BBC Symphony Orchestra a České filharmonie i bohatá diskografie čítající stovky vydaných nahrávek.

V jeho práci byla vždycky ohromná koncepčnost, přesně věděl, co se má udělat, kdy se má udělat, jak se má udělat. Pak tu byl další moment, byl sám velmi důsledný, důkladný a byl nesmírně pracovitý. Řadě hudebníků v orchestru mohl jít příkladem svojí připraveností, soustředěností a tím, jak chtěl, aby vytvořili společně něco hodnotného a kvalitního.

— Jiří Hlaváč / Český rozhlas 2012 [ 2 ]

Je tu dlouhodobá péče o hudební a lidský odkaz našich skladatelů a jejich propagace u nás i ve světě. Snaha předkládat publiku vrcholná i méně známa díla Bohuslava Martinů, Leoše Janáčka, Josefa Suka, samozřejmě Antonína Dvořáka i Bedřicha Smetany a také soudobých českých skladatelů, jakými byl například Petr Eben nebo Vladimír Sommer.

K péči o dědictví hudebních velikánů se váže i Bělohlávkovo členství či účast v mnoha společnostech a iniciativách, které nějakým způsobem usilovaly či stále usilují o šíření dobrého jména české hudby a jejích osobností. K těmto aktivitám patřilo například jeho dlouholeté předsednictví v britské The Dvořák Society for Czech and Slovak Music, podpora projektu na obnovu rodného Mahlerova domu v Kališti u Humpolce v 90. letech nebo třeba řízení koncertu na počest operní pěvkyně Jarmily Novotné v roce 2014.

Snaha o uchování tradice a dědictví minulosti šlo u Bělohlávka ruku v ruce s péčí o rozvoj mladých talentů. Tuto oblast svého díla realizoval přímou výukou dirigování na Akademii múzických umění (1995–2009), mnoha koncertními aktivitami se studentskými orchestry i svým zájmem o profesní dráhu mladých hudebníků včetně schopnosti poskytnout fundovanou zpětnou vazbu, poradit, nasměrovat.

Jiří Bělohlávek byl osobnost, která otevírala druhým dveře. Nejen svým jménem, ale především tím, že své kolegy a kolegyně zval ke spolupráci na projektech, které realizoval s českými i zahraničními orchestry a divadly. Mladí dirigenti, instrumentalisté, zpěváci, skladatelé, hudební režiséři a další „nahrávací“ profese – pokud splňovali jeho vysoké profesionální nároky a bylo to v jeho možnostech, dal jim příležitost. A tito špičkoví hudebníci ji zpravidla dobře využili.

Jiří Bělohlávek je vlastně můj objevitel. Byl první, kdo mě povolal zpátky z Německa. V roce 1986 mi nabídl spolupráci na Sommerově Vokální symfonii s orchestrem FOK. A díky němu jsem se vlastně dostala ke Gustavu Mahlerovi; poprvé jsem zpívala pod Bělohlávkovou taktovkou v Lipsku altové sólo ve Druhé symfonii.

— Dagmar Pecková / 1996 [ 3 ]

Bělohlávkovy aktivity nemířily jen do řad hudebních profesionálů, obracely se také směrem k publiku. Intenzivně vnímal výchovný aspekt umění a schopnost hudby nenahraditelným způsobem přispívat ke kultivaci člověka. Chtěl mladým i starším posluchačům ukázat klasickou hudbu jako životné umění, zbavit je ostychu a předsudků o její nepřístupnosti. Nebránil se novým edukačním formám a s Českou filharmonií se ochotně a rád účastnil vzdělávacích programů pro děti i dospělé. Ocital se tak v roli zasvěceného průvodce klasickou hudbou (program Zkouška orchestru) nebo oblékl čarodějnický plášť, aby malým dětem předvedl, co vše zmůže čarovná hůlka-taktovka Bělokněžníka (program Karneval v Rudolfinu).

Bělokněžníkův čarodějnický plášť

Měla jsem veliký strach tuto ideu panu šéfdirigentovi představit. A velmi mě překvapil. Přečetl si scénář a řekl, že s tím nemá problém, že se mu to líbí. Ale že chce vidět, co bude mít na sobě. (…)  Spolu se švadlenou jsme k němu do šatny přišly na první kostýmní zkoušku, úplně vystresované, že nám řekne, že si to na sebe nevezme. A on si plášť oblékl a v té krásné rudolfinské šatně začal vyloženě tančit a zkoušel si v tom dirigovat. A ukázalo se, že se mu to strašně líbí.

— Klára Boudalová / Český rozhlas 2016 [ 4 ]

Každá část životního díla Jiřího Bělohlávka odráží jeho osobnost. Jeho lásku k hudbě, jeho oblibu mnoha nejen českých skladatelů i jeho pojetí profese hudebníka. Jeho talent a celoživotní píli, ale také manažerskou zdatnost, pragmatičnost a praktický pohled na provozní stránku profesionalizovaného umění.

1

další kapitola

Hlavní zdroje a prameny

  • 1.Jiří Bělohlávek, doctor honoris causa. Praha: AMU 2016.
  • 2.SENKOVÁ, Zita: Jak to vidí Jiří Hlaváč. Český rozhlas 2012, 23. 5. Dostupné online
  • 3.Dagmar Pecková: Osobnost dělá muziku muzikou. In: JAŘAB, Josef: Večerní rozmluvy s hosty Univerzity Palackého 1991–1996. Olomouc: Votobia 1998, s. 289.
  • 4.HRADECKÁ, Dita: Nechceme brát hudbě její tajemství, říká Klára Boudalová. Český rozhlas – Telefonotéka 2016, 3. 10. Dostupné online
1.

Jiří Bělohlávek, doctor honoris causa. Praha: AMU 2016.

2.

SENKOVÁ, Zita: Jak to vidí Jiří Hlaváč. Český rozhlas 2012, 23. 5. Dostupné online

3.

Dagmar Pecková: Osobnost dělá muziku muzikou. In: JAŘAB, Josef: Večerní rozmluvy s hosty Univerzity Palackého 1991–1996. Olomouc: Votobia 1998, s. 289.

4.

HRADECKÁ, Dita: Nechceme brát hudbě její tajemství, říká Klára Boudalová. Český rozhlas – Telefonotéka 2016, 3. 10. Dostupné online